Vyjeli jsme na konferenci Hejného matematiky
3. Setkání s Hejného metodou
V pořadí již třetí konference “Setkání s Hejného metodou” byla opět příjemným pohlazením po duši. Pan profesor Hejný měl úvodní přednášku. Uvedl ji myšlenkou, že úspěch Hejného metody není vidět hned, ale je to práce do budoucna. Hejného děti budou ale na život lépe mravně připravené.
Jako hlavní téma přednášky zvolil sebevědomí učitele. Podle pana profesora jsou dvě formy sebevědomí. Jedním je pokorné sebevědomí, kdy je učitel ochoten naslouchat a zvažovat myšlenky druhého člověka. Tito lidé věří v sebe sama a chtějí druhým pomáhat. Respektují žáka jako partnera. Pokorné sebevědomí přijímá energii z radosti. Druhá forma sebevědomí je egoistické, ironizující sebevědomí. Takoví učitelé mají potřebu se prosadit. Jejich typickým výrokem je, že žáci jsou slabí, protože se neučí. Zbavují se tak osobní odpovědnosti. Z učení jsou “udření”, ale žáci už méně.
Sebevědomí vychází z přesvědčení, že důležité jsou mé osobní zkušenosti. Důležitá není citace autority, ale osobní zkušenost dítěte. Učitel někdy nejlépe udělá, když nedělá nic. Nechá děti žít svým vlastním matematickým životem.
Důležitý je i postoj k chybě. Když udělá sebevědomý člověk chybu, je si vědom, že chyba je součástí jeho života. Dokáže ji analyzovat, poučit se z ní a příště se jí vyhnout.
Další přednášku vedl žák pana profesora Ladislav Kvasz, který vysvětlil v historických souvislostech, proč Hejného metoda funguje. S dětmi opakujeme historický proces matematiků. Budujeme cestu od izolovaných modelů k dokazování a poznatku. Klasická matematika tyto mezistupně vynechává, proto je pro děti tak těžké porozumět učivu.
Tentokrát jsme si vybraly dílničku programu “Začít spolu”. Pracovaly jsme v centru matematiky s rodokmenem a mincemi. Tento program nás už dlouho láká a velice nás zaujal.
Celý den byl pro nás opět velmi přínosným, protože nám byly zodpovězeny další otázky a znovu jsme se utvrdily v přesvědčení, že Hejného metoda matematiky je to nejlepší, co můžeme našim dětem v této oblasti dát. Možná to nebude vidět letos nebo příští rok, ale v budoucnosti určitě. Protože, jak řekl tatínek pana profesora Vít Hejný, nesmíme zapomenout na to, aby naše snaha naučit žáky matematice nepřevýšila naši snahu vychovat slušné lidi.