Sfumato – splývavé čtení

Metodikou Sfumato vyučují na naší škole všechny vyučující.

„Sfumato „splývavé čtení“ je čtení pro všechny děti, které mají zrak, hlas a sluch.“
„SFUMATO je metodika čtení, která má preventivní charakter.
Vychází z předpokladu, že dyslexie je stav, do kterého dítě uvádíme špatnou čtecí metodou.
Při čtení metodou SFUMATO dyslexie nevzniká!“
Mária Navrátilová, autorka metody

Metoda Sfumato® pracuje se zrakem, dechem, hlasem a sluchem a učí žáky číst nahlas (pozor, ne křičet). Každé písmeno, které dítě tvoří hlasem, má hlasitý projev se silným vnitřním nábojem. Při jeho čtení si dítě jakoby drží hlásku, což zní „zpěvně“ a jen co rozliší následující písmeno, vázaně ho přidá k předchozímu.
„Říkáme tomu dlouhá expozice a správná intonace. Postupně se děti učí čtení písmenkových spojení zkracovat. Technika Splývavého čtení vytváří časoprostor pro volbu tempa (rychlosti) čtení, protože to si určuje centrální nervový systém podle rychlosti zpracovávání všech zpětných vazeb, které při čtení nastávají,“ vysvětluje Navrátilová.
„Technika respektuje individuální tempo čtení každého žáka, přičemž konečný výsledek je stejný u všech dětí – říkáme mu efektivní čtení, tedy čtení s porozuměním,“ doplňuje odbornice.

Zážitkový způsob učení
Neoddělitelnou součástí uplatňování metody Splývavého čtení je forma výuky. Plánovanými činnostmi, které podporují poznávání písmen zrakem, sluchem, hmatem i chutí (u písmene S – sendvič, salám, L – lentilky…), čichem (u písmene O – ovoce). Velmi důležitý je i citlivý přístup k žákům. Nic se nesmí uspěchat nebo vynechávat v metodických krocích. Součástí výuky jsou ale i hry a dramatizace, jejichž pomocí se děti učí pracovat s hlasem, intonovat a interpretovat text.
Zážitkovým způsobem učení tak učitelé odbourávají u dětí zábrany a počáteční strach z komunikace. Takovéto učení je blízké dítěti, protože v prvním ročníku si jen přivyká na školní prostředí a pomalu se začíná učit „jak se učit“.

Jak metoda funguje
Například se vyvozuje písmeno M – žák toto písmeno poznává a vyslovuje jako tón, ale čte zatím jen takové spojení, jejichž písmena si už osvojil LO-LU-LA (spojení s písmenem L). Písmeno M se začne ve čtení používat, až když žák vyvozuje následující písmeno E a v tu chvíli čte spojení s písmenem M, MO-MU-MA.
Prakticky to znamená, že pokud dítě nemá osvojené písmeno, tak ho ve čtení nepoužívá. To je předností této metodiky na rozdíl od tradiční metody, kde se žáci naráz učí vyvozované písmeno číst, psát a hned ho i používají ve čtení.
Žáci se nejprve učí písmena O, S, B, U, A, která se čtou izolovaně, jsou hlasově i tvarově odlišná natolik, že je děti nezamění s jinými a dokonale si je osvojí. Postupně se pokračuje k dalším z 15 písmen v přesném pořadí: L, M, E, I, P, N, T, K, V, D.
Vyvození každého písmene a hlásky se začíná důsledným hlasovým nácvikem se silou, délkou a zabarvením, při zapojení zraku a při kontrole sluchem. Písmeno žáci poznávají všemi smysly. Učitel využívá mezipředmětové vztahy, zařazuje prvek pohybový, literární, výtvarný a dramatický. Důležitá je i činnostní výchova (využití hmatu, rozvíjení motoriky rukou), která podporuje poznávání písmene a jeho částí a žáci ho mohou vnímat z každého úhlu – modelují ho, skládají, písmena obtahují, dopisují chybějící části, hrají kostkami, sis s tabulkami, mariášovými kartami, čtou hromadně z tabule…
Dokonalé poznání písmene představuje realizovat také činnosti, které žáci prožívají hravou formou. Například při poznávaní písmene B – z bublifuku vyfukují bubliny, hrají si na bubeníky, běžce, baletky, bankéře s bankovkami, balí balík, nafukují balóny a podobně.
Ve druhém kroku metodiky se přechází na syntézu dvou hlásek a písmen SO-LO-MO, přičemž každé spojení vytváří u žáků představu slova (SO – jako sova, sokol, LA – jako lavice, ME – jako medvěd…).
Další krok představuje syntézu několika písmen a hlásek SOS-LOS-MOS, kdy se čtou smysluplná slova (les, los, nos, pes…) a také trojpísmenková spojení (LAS – jako lasička, MIS – jako mísa, NUL – jako nula, PUM – jako puma…).
Poté se přechází na třetí syntézu, tedy na čtení slov a čtyřpísmenkových spojení. V tomto čtvrtém kroku nejdříve žáci čtou slova bez dlouhých hlásek (LASO, SENO, LANO…), poté se přidají i slova s dlouhou hláskou (MÁLO, VOLÁ, PUKÁ, KÁVA…).
Poslední, pátý metodický krok, je čtení ze slabikáře, kdy žáci čtou jednoduché věty. Důraz se klade na intonaci slova i věty. Postupně se přechází na interpretaci textu s dramatickým prvkem. V tomto stádiu výuky čte žák texty s intonačními obměnami, rozlišuje krátké a dlouhé samohlásky, čte s pochopením, uvědomuje si obsah přečteného.

Sfumato – prezentace